Regina Hinrichs: HNUTÍ focolari A JEHO MEZINÁRODNÍ SÍŤ

Tento clanek byl napsan podle prispevku, ktery autorka prednesla na kongresu “Theologisches” ve Fulde v rijnu 1997. Dr. Hinrichs se po mnoho let zabyvala studiem podvratnych nabozenskych hnuti. Behem sve prace byla nucena venovat svou pozornost vlivne organizaci “Focolari” (v italstine krby, domovy) a jeji “charismaticke” zakladatelce, Chiare Lubich.

“Focolari” (jehoz puvodni nazev je “Opus Mariae” _ Dilo Mariino) sebe samo vymezuje jako aktivni hnuti za jednotu, ktere je otevreno osobam vsech presvedceni. Dnes se jeho vliv siri po celem svete. Velmi aktivne propaguje ekumenismus a mezinabozensky dialog. – Le Sel de la Terre, c. 25

Viditelna organizace hnuti “Focolari”

K tomu, abychom si ucinili spravny usudek o hnuti Focolari, porozumeli osobnosti zakladatelky Chiary Lubich a rozuzlili vzajemne vztahy, ktere spojuji cetne mezinarodni vetve zmineneho hnuti, je nutne se podivat na organizaci a rozsah jeho site.

Nekolik cisel na zacatek. Behem ekumenickeho setkani ve Styrskem Hradci (Graz v Rakousku) v lete 1997 se Chiara Lubich chlubila, ze jeji nasledovnici z vice nez tri set cirkvi prilnuli k jejimu dilu, ktere bylo zalozeno v roce 1943. Podle oficialnich udaju ma hnuti pres 90 000 vlastnich clenu, k nimz je nutne pripocist dva miliony sympatizantu z vice nez sto osmdesati zemi. Dilo “Words of Life” (Slova zivota), coz jsou komentare k uryvkum z Pisma svateho, jez sepsala Chiara Lubich, bylo prelozeno do devadesati jazyku. “Focolari” vlastni dvacet sedm nakladatelstvi.

Existuje vice zpusobu, jak k hnuti prinalezet: ve stredu se nachazeji clenove, kteri jsou vazani formalnim zavazkem a ziji v malych komunitach v souladu s praxi tri slibu (chudoby, cistoty, poslusnosti); pote prichazi zenati stoupenci, kteri rovnez skladaji sliby; konecne dobrovolni spolupracovnici, kteri nalezi k nektere ze satelitnich organizaci, jez hnuti obklopuji.

Tak se zrodilo hnuti dobrovolniku, coz je skupina laiku bez formalnich zavazku, ktere dalo vznik “Movement for a New Society” (Hnuti za novou spolecnost). To zase uvedlo do zivota “International Bureau of Economy and Work” (Mezinarodni agentura ekonomie a prace), ktera ma poradni hlas pri OSN.

Musime take zminit ruzne asociace Gen (z italstiny, generace): mladych dospelych, mladeze a deti, ktere vsechny pridavaji ke svemu nazvu formuli “For a United World” (pro sjednoceny svet). Uvedme jeste hudebniky (Gen Rosso) a hudebnice (Gen Verde) a take Gen S (seminariste), nebot Focolari maji sve vlastni seminare pro formaci knezi. Je pak opravnene, ze zakladatelka hovori o “nasich” theolozich a o “nasi” theologii. Pozdeji se k tomuto bodu jeste vratime.

V pravidelnych intervalech poradaji ruzne Gen organizace srazy. Konaji se letni setkani nazyvane Mariapolis a pravidelne mesicni “vseobecne telefonicke konference”. Akce maji za cil zajistit soudrznost v lune tohoto velmi rozvetveneho organismu, podnecovat duchovni zivot clenu a vymenovat si nove informace ze zivota hnuti.

Musime take zminit “colonies” (bunky). V soucasnosti je jich devatenact. Prvni byly zalozeny v Italii, takove jako Lo Piano zrizene v roce 1964 blizko Florencie. Dalsi pribyly behem let ve Svycarsku, v Nemecku, v Africe, ve Spojenych statech, v Argentine a na Filipinach.

Seznavame tedy, ze za temer padesat let bylo vybudovano znacne rozsahle dilo, jenz se rozsirilo do celeho sveta, dilo, ktere neprestava rust a je podporovano pocetnymi dieceznimi knezimi, reholniky, biskupy, kardinaly a papezem samotnym. Jen pro predstavu, papez Jan Pavel II. vyhradil hnuti Focolari exklusivni pouziti audiencniho prostoru v Castel Gandolfo.

Focolari: Hnuti za jednotu nabozenstvi

Pote, co jsme kratce popsali vnejsi strukturu Dila Mariina (Opus Mariae, takovy je oficialni nazev Focolari), musime zkoumat zaklady teto opravdu impozantni stavby. Jaka jsou spiritualni a nabozenska presvedceni, ktera tvori zakladnu tohoto organismu?

Na pocatku intuice Chiary Lubich byly tri _ podivne interpretovane _ texty evangelii: 1) modlitba Jezise, ut unum sint (aby jedno byli); 2) prislib Pana “kde jsou dva nebo tri shromazdeni ve jmenu mem, tam jsem ja uprostred nich”; 3) odevzdanost Jezise na krizi vyjadrena jeho zvolanim: “Boze muj, Boze muj, proc jsi mne opustil”.

Tyto tri vyroky jsou spolu uzce svazany ideou jednoty. Je to totiz zkusenost jednoty, ktera stoji v zakladech dila Chiary Lubich. “V krytu osvecovanem svickou jsme cetli evangelium. Citili jsme se zvlaste pritahovani modlitbou Jezise Ut unum sint (Jan 17,22). Byli jsme prekvapeni, nebot tato slova se nam uz nezdala tezka k pochopeni; naopak meli jsme dojem, ze jim zaciname rozumet. Byli jsme si jisti: to bylo pravidlo, Magna Charta naseho noveho zivota.”

Sama zakladatelka prohlasila: “Focolari je male spolecenstvi ve svete, jeho clenove se v nicem nelisi od tohoto sveta, oblekaji se a pracuji jako druzi. Zaroven je toto spolecenstvi necim zvlastnim, nebot se sklada z lidi, kteri opustili svet, svou zemi, svou rodinu, svou praci, aby dali svuj zivot do sluzby jednoty sveta.”

O jakou jednotu se jedna? V cem spociva? Behem jedne “telefonicke konference” definovala Chiara Lubich jednotu temito slovy: “Jednota je to, co vyplyne ze spolecneho zkoumani stejne zarive pravdy”.

Principem nabozenske jednoty skupiny osob neni tudiz jednota ve vire, kterou vyznavaji; neni to zjevena pravda, ke ktere prilnuli a kterou vsichni stejnym zpusobem veri, nybrz ucast na teze vyzkumne vyprave.

Ekumenicka zkusenost v Londyne, naplneni Jezisovy modlitby ut unum sint

Vlastni svedectvi Chiary Lubich popisujici pocity pri prijimani ‘Templetonovy ceny’ v Londyne, nam muze pomoci porozumet, co mini pojmem jednota. (Tuto epizodu zminujeme, nebot vysvetluje, proc se jeji hnuti mohlo tak snadno rozsirit do celeho sveta.)

“Po mem proslovu v Londyne se mi vsichni pritomni, vyznavaci ruznych nabozenstvi, zdali byt sjednoceni. Ptala jsem se, jak se to stalo? Snad proto, ze temer vsichni verili v Boha a On nas v tuto chvili vsechny objal? Kdyz jsem odchazela, prvni kdo ke mne pristoupil, byli clenove jinych nabozenstvi. Tibetsky mnich mi sdelil, ze hodla ihned napsal dalajlamovi, ktery mne pak kontaktoval. Ctyri zide vyjadrili svoji radost tim, ze mi rekli, ze Stary zakon je v podstate kmen stromu, na ktery je naroubovano krestanstvi. Zrejme tim chteli rici, ze rozvoj naseho hnuti pochazi z tehoz stromu. Pote prisli hinduiste, sikhove a dalsi.”

Sama Chiara Lubich vyklada tuto udalost jako uskutecneni modlitby Jezise ut unum sint.

“I kdyz nalezime k ruznym nabozenstvim, stavame se jednim. Snad je to proto, ze vsichni verime v Boha a On nas vsechny soucasne objima.”

Ohromeny katolik se zepta: jak je mozne, ze krestane, tibetsti buddhiste, zide, hinduiste a sikhove shromazdeni v tomto sale veri v Boha? V jakeho Boha? Neni myslitelne, aby to byl trojjediny Buh vyznavany krestany.

Kdyz po teto zkusenosti opustila Londyn, hnuti Focolari napnulo vice a vice sve usili na zruseni “uzkych barier” ruznych vyznani vcetne krestanskych, jak je patrno z citaci, ktere jsme prave cetli. Protoze na ni zvlaste udelalo dojem, ze po jeji reci v Londyne k ni pristoupili buddhiste, zide a sikhove, idea jednoty mezi nabozenstvimi se sama vnutila do mysli Chiary Lubich a stala se hlavnim pilirem jejiho dila.

Pak je otazkou, jak dosahnout jednoty pojate jako globalni jednota? Tato jednota, odpovida Chiara Lubich, dostava tvar a naplnuje se v mire, v jake se stavame jednim s nasimi bratry. “Byt jedno”, “stat se jednim” je klicovy vyraz hnuti Focolari. Znamena to naslouchat, zajimat se o problemy druheho, souhlasit s nim, posilit jej v jeho preferencich, navazat s nim uzky vztah.

Tento program “stat se jednim” v sobe zahrnuje daleko vice: od osob se rozsiruje k nabozenstvim a ruznym tradicim; jeho akcni radius je universalni. “Musime ucinit nasimi take ruzne civilizace, jakoz i nekdejsi bohate tradice, aby zarodek evangelia rostl” vysvetluje Chiara Lubich v pojednani nazvanem “Knez dnes”, v nemz zduraznuje, ze knez dnesni doby musi byt predevsim muzem dialogu.

“Kde jsou dva nebo tri shromazdeni”, Jezis je uprostred nich.

Uskutecnovanim jednoty kona hnuti Focolari vuli Bozi a pusobi v Jezisove jmenu. (Nebot Jezis rekl ve svem modlitbe ut unum sint.)

Proto Chiara Lubich veri, ze se muze odvolavat na slova Pane: “Kde jsou dva nebo tri shromazdeni ve jmenu mem, tam jsem ja uprostred nich” a aplikovat je na sve dilo. Odtud take plyne nasledujici komentar: “Toto Jezisovo slovo je pro hnuti (Focolari) normou norem, je to neco, co ma nespornou prioritu: pritomnost Krista mezi nami. Tak bozske bratrstvi, ktere Jezis prinesl na zem pro cele lidstvo, ziskava svuj vyznam a zivot.”

Vysvetluje, ze Jezis je uprostred nas, kdyz praktikujeme vzajemnou lasku. Lasku, kterou On po nas zada zit. Tato laska uskutecnuje jednotu. Jezis je pak “obrovska pomoc (!) pro zivy ekumenismus. S touto pomoci znovu objevujeme bratrstvi, jez napomaha vzajemnemu porozumeni a nici mnoho staleti predsudku. “

V zakladech hnuti Focolari stoji tri mylna presvedceni:

1. Je predevsim treba nastolit mir na zemi (v protikladu k prvemu prikazani krestanu, ktere je zamereno na lasku k Bohu).

2. Nabozenstvi jsou zodpovedna za valky a konflikty (cirkev uci, ze valky a konflikty pochazeji z hrichu).

3. Jednota nabozenstvi muze prinest mir na zemi (Nas Pan naopak rekl: “Svuj pokoj vam davam; ne jako dava svet”). – Le Sel de la Terre, c. 25

Zvolani Jezise na krizi: vyzva k prekonani rozdeleni a k opetovnemu sjednoceni prostrednictvim dialogu

Tyto uvahy nas vedou k tretimu piliri zakladu, na kterych spociva spiritualita Focolari: kriz, presneji vykrik opustenosti Jezise na krizi.

Vykrik, ktery Jezis ze sebe vydal ve sve agonii, vyklada Chiara Lubich jako zvolani vychazejici ze sklicenosti nad existujicimi rozdelenimi a tudiz jako nalehavou vyzvu k usmireni:

“Skrze Neho, skrze jeho zvolani, jsme schopni se angazovat, povznest se nade vsechny rany, vsechna odlouceni a rozpory, abychom znovu ustavili jednotu cirkve. Diky Nemu jsme se obeznamili s pocetnymi cirkvemi a vyznanimi, porozumeli jsme jejich zvlastnostem a naucili jsme se jich vazit; citime se jako bratri a sestry, spojeni krtem a vzajemnou laskou.”

Jinymi slovy, rozkoly a hereze jsou zpusobeny predsudky, rozdilnosti mentalit a kultur. Prostredkem, ktery logicky musi umoznit prekonat tyto rozdily a odlouceni, jez jsou pocitovany s takovym zarmutkem, je dialog.

Pro Chiaru Lubich tudiz neni lekem na rozdeleni apostolska misie, ktera posloucha prikaz Krista; “Jdete tedy, ucte vsechny narody, krtete je ( ) ucice je zachovavat vsecko, co jsem vam prikazal” (Mat 28,19-20), to je: oznamte jim zjevenou pravdu, prostou omylu, ktere spoutavaji jako retezy. Jednota pro ni nepochazi z pravdy; naopak doktrinalni netolerance vytvari zdroj neospravedlnitelnych roztrzek.

Jedinou cestou k vytvoreni jednoty je tedy dialog. Dialog mezi krestanskymi konfesemi, ale take _ protoze hnuti je sirsi nez jsou hranice krestanstvi _ mezinabozensky dialog.

Chiara Lubich, dustojny drzitel Templetonovy ceny

Pro organizace a filosoficke spolecnosti, ktere vyzyvaji k tomuto nabozenskemu dialogu, zaujimala Chiara Lubich po dlouhou dobu cestne misto. Abychom se o tom presvedcili, staci uvazit hojna mezinarodni oceneni, jez obdrzela behem sveho zivota.

Tyto ceny jsou pocetne a ukazuji, jake vaznosti se ve svetovych mezinabozenskych kruzich tesi:

– 1977: Templetonova cena

– 1988: Cena “Feast of Peace” (Svatku miru) v Augsburgu

– 1996: doctor honoris causa na Catholic University of Dublin

– 1997: cena UNESCO Education for Peace (Vychova k miru); doctor honoris causa na katolickych universitach v Manile, Taipei a Bangkoku.

Hnuti Focolari melo zrejme prospech z reputace sve zakladatelky: za svuj rust, sve mezinarodni uznani a sve uvedeni do spolecenstvi organizaci, ktere sleduji stejne cile, vdeci do znacne miry prave ji.

Templetonova cena

Predne musime predstavit Templetonovu cenu, kterou v roce 1972 ustanovil sir John Templeton. Cena byla kazdorocne udelovana od roku 1973. Je to nejvetsi cena na svete (vice nez milion dolaru). Mezi jejimi prijemci nalezneme matku Terezu, Rogera Schutze, kardinala Suenense, C.-F.V. Weizsackera, buddhistu, rabina, hinduistu a Chiaru Lubich.

Sir John Templeton zalozil svou cenu jako nabozensky protejsek Nobelovy ceny, jejimz cilem je poctit pokrok v prirodnich vedach. Podobne Templetonova cena podnecuje “pokrok v nabozenstvi”.

Brozura, kterou se Templetonova nadace predstavuje, jasne definuje vyznam slov “pokrok v nabozenstvi”: vzhledem k tomu, ze pozorujeme pokrok ve vsem, co nalezi k lidske zkusenosti a usili, musi se totez dit i v nabozenskych zalezitostech. Nadto, protoze v jinych oblastech jsme svedky zrychleneho pokroku, je nutne ocekavat stejny jev i na poli nabozenstvi: vesmir, ktery se neprestava rozsirovat, vyzaduje rozsirujici se nabozenske vedomi, nove kulturni horizonty a nove duchovni svobody.

Zamer, pro ktery byla tato cena udelena, je jasny: je to odmena za dilo vykonane pro dobyti svobody svedomi v nabozenskych zalezitostech a zaroven povzbuzeni iniciativy prukopniku v dane oblasti. Iniciativy jsou povazovany za hodna zajmu bez ohledu na to, z ktereho nabozenstvi vychazeji, nebot vsechno usili musi byt vynalozeno k dosazeni hlubsiho spiritualniho vedomi a lepsiho porozumeni smyslu zivota. Stejne tak jsou podporovany vsechny podniky inspirujici horlivost a lasku nebo zamereni lidskeho zivota k Bohu tak, aby v nem clovek nalezl nove zdroje kreativni energie.

Brozura zduraznuje nutnost vyhnout se synkretismu, tedy pokusu o smiseni a vzajemne proniknuti ruznych nabozenskych presvedceni. Templetonova cena je naopak urcena k tomu, aby zvyraznila rozmanitost nabozenskych ver a jejich vyjadreni. V dusledku toho zde tolerance zaujima velmi dulezite misto. Neni to otazka pravdy ci omylu. Naopak, je to jednoduse zalezitost, ktera ma cloveku pomoci uznat “nekonecnost universalniho ducha”, mnohost cest, kterymi Stvoritel sebe zjevuje cloveku.

Marne hledame zminku o osobnim Bohu, jak to zada krestanska vira. Naproti tomu, o nekolik radek nize, text brozury hovori o “Bozskem”. Tento dvojznacny odkaz zni jako narazka na Velkeho Architekta vesmiru.

Vhodny kandidat na cenu?

Proc byla Chira Lubich shledana za hodna obdrzet Templetonovu cenu? Co motivovalo porotu, aby ucinila zminenou volbu?

Brozura Templetonovy nadace venovana Chiare Lubich uvadi nekolik duvodu.

Predne hnuti Focolari ukazalo svetu, ze dnes uz nestaci nalezet k ustanovene cirkvi. Theologove padesatych let, jak uvadi dokument, povazovali cirkev za mysticke telo Kristovo. V soucasnosti theologie ucinila dvoji pokrok: nyni hovorime o “Bozim lidu” a trvame na zkusenosti osobniho obraceni se ke Kristu. To jsou tedy charakteristicke rysy hnuti Focolari.

Jinym znamenim pokroku (stejnou merou pritomnym ve Focolari), pokracuje brozura, je novy styl spirituality. Tradicne byla neosobni a abstraktni, od nynejska se zivi prozitou zkusenosti jednotlivce. Prekvapeny ctenar si polozi otazku, jak mohly zastupy svatych az do roku 1950 vyrustat na tak suchoparnem zakladu cirkve?!

Navic _ pokracuje publikace _ nove prikazani “milujte se navzajem” se bez rozdilu vztahuje na vsechny lidi a je tim, co Focolari svou otevrenosti vuci lidem ruznych presvedceni praktikuji. (Slova Pia XII., ktery prohlasuje dvacate stoleti za “stoleti mystickeho tela Kristova”, jsou dokonce na tomto miste citovana, jakoby oznacovala vzajemnou lasku mezi lidmi vsech nabozenstvi.) Jestlize tedy praktikujeme prikazani v tomto duchu, z naseho chovani se zrodi vzajemny respekt mezi staty a lidmi, dojde k oslabeni strachu mezi lidmi a padnou vsechny hranice, ktere nas rozdeluji.

Nakonec text poznamenava, ze Chiara Lubich a vsechny jeji dila ucinne bojuji v cirkvi ve sluzbach ekumenismu.

‘Kvality’, jez jsou zde vyzdvihovany, zneji pri nejmensim problematicky. Ve skutecnosti se jedna o ty trendy a zmeny, ktere zapricinily revoluci v cirkvi. V dusledku toho se musime tazat: ma Chiara Lubich doopravdy uvedene ‘kvality’; zaslouzila si tuto exklusivni cenu, nebo jsme neporozumeli jeji osobe a mylne ji a jeji zamery interpretovali? Pro odpoved, se vratme primo k vyrokum dotycne osoby na tema ekumenismu a nove eklesiologie.

Chiara Lubich a ekumenismus

Chiara Lubich v projevu po udeleni Templetonovy ceny obsirne hovorila o rozsireni sveho dila za hranice krestanstvi.

Zminila zidy, kteri jsou s nami v jistem smyslu sjednoceni skrze Zjeveni. Neskryva svuj bezvyhradny obdiv k muslimum, nebot jsou verni svemu nabozenstvi. Je u vytrzeni nad hinduisty, kteri, jak rika, kladou na prvni misto lasku.

“Milujeme je prave takove, jaci jsou, a spolecne hledame pravdy, ktere nas co netesneji sjednocuji, abychom je spolecne zili, abychom sdileli nase zkusenosti a nase nasazeni pro Boha a nase bratry.”

S odkazem na hnuti Gen, ktere jsme popsali vyse, vysvetluje, ze nasledovnici jinych nabozenstvi mohou byt prijati do Focolari a pak se nazyvat podle sveho puvodniho nabozenstvi: Gen-Muslim, Gen-Buddhists atd. Zda se, jakoby malo zalezelo na tom, ze prislusnici jinych nabozenstvi maji pojeti Boha, ktere je zcela odlisne od krestanstvi. Pocita se pouze laska a usili, ktere vynakladame, abychom vybudovali svet lasky.

Chiara Lubich chce “zit evangelium”. A kdyz prihledneme k tomu, co bylo uvedeno, mame pravo se tazat: o jake evangelium jde? Kam se podela takova Kristova slova jako: “Neprisel jsem uvest pokoj, ale mec ” “Proto jsem prisel na svet, abych vydal svedectvi pravde” ? Jak se postavi k varovani pred falesnymi proroky, odsouzeni modlosluzby, tvrzeni, ze Kristus jest dan k padu i k povstani mnohych etc.?

Jak jsme videli, to, co hnuti Focolari v posledku hleda, je jednota. Chiara Lubich veri, ze kona vuli Bozi, nebot prohlasuje:

“Jezis prijal lidskou prirozenost, aby vsichni byli jedno. Prave pro to ve sve opustenosti na krizi odevzdal svuj zivot. Nyni zalezi na nas, abychom naplnili tento cil: predevsim Opus Mariae prijalo za svuj ukol sjednotit cele lidstvo.”

Proto ekumenicke usili uskutecnovane Focolari, pokud se predevsim soustreduje na “vyucovani a vzbuzeni zajmu katoliku ohledne jednoty krestanu a dosazeni bratrskeho spolecenstvi s cleny jinych krestanskych cirkvi”, na tom nemuze ustrnout.

Chiara Lubich a nova eklesiologie

Co se tyce cirkve, prohlaseni Chiary Lubich maji stejny smysl jako formulace Templetonovy nadace. Je presvedcena, ze cirkev diky II. vatikanskemu koncilu ucinila velky krok kupredu spravnym smerem. Jako dukaz uvadi kolegialitu a uprednostneni lasky.

Na ekumenickem shromazdeni ve Styrskem Hradci se mohlo zdat, ze vyznava viru v jednu cirkev zalozenou Jezisem Kristem, nicmene pripojuje: “v tomto kontextu vyvstava fundamentalni role eklesiologie”. O jakou eklesiologii se jedna? Cinic narazku na kardinala Willebranda, ktery s ni hovoril po te, co obdrzela Templetonovu cenu, vysvetluje, ze je nutne prohloubit eklesiologii “communio”, nebot v nem spociva velka nadeje budouciho ekumenismu. Vychozim bodem eklesiologie musi byt usili o dosazeni jednoty cirkve.

Navic tvrdi, ze Ekumenicka rada cirkvi a podobne instituce pusobi v tomto smyslu, kdyz usiluji zavest do zivota “ekumenickou spiritualitu”. Nebot rozpory, ktere otrasaly zaklady cirkve behem uplynulych dvou tisicu let, byly zpusobeny rozdilnosti mineni kvuli nedostatku lasky mezi krestany.

Hluboce lituje tech rozdeleni krestanu, jez jsou v rozporu s Bozi vuli vyjadrenou Kristovymi slovy “ut unum sint”. A jestlize nedostatek lasky je odpovedny za tato rozdeleni, pak rozhojneni lasky nas bude moci opet privest ke ztracene jednote.

“V prubehu staleti se z duvodu rostouci lhostejnosti, nedostatku porozumeni, ci dokonce urcite nenavisti vuci druhym, vsechny cirkve svym zpusobem zatvrdily. Kazde z techto cirkvi je tudiz nezbytna velika laska; samozrejma laska se musi zmocnit celeho krestanstva. Laska, ktera nas pudi mit vse dohromady a byt jeden druhemu darem.”

Znovu si povsimneme: otazka pravdy nebo bludu neni ani zminena. Cirkev, kterou chce vytvaret, neni Una, Sancta, Catholica et Apostolica Ecclesia, ktera jedna sama v sobe, ve sve nauce a ve sve liturgii, zije az do nasich dnu. Co je tedy ona nova cirkev?

“Mohli bychom tak porozumet budouci cirkvi: ze existuje jedina pravda, ale je vyjadrena ruznymi zpusoby, ze se sklada z ruznych hledisek a nabizi nam sve bohatstvi v mnohosti interpretaci.”

To je bez komentare.

Posledni bod: jak dosahnout teto nove koncepce cirkve? Jiz jsme to rekli: zahajenim universalniho dialogu, ktery zahrne vsechen lid Bozi.

“Diky tomuto dialogu jsme nakloneni objevit, ocenit a vedome zit toto velke dedictvi, ktere je spolecnym poutem celeho krestanstva. Touzime videt tento jedinecny lid, ktery je jiz viditelny vsude, kde je cirkev.”

Hnuti Focolari je modelem cirkve budoucnosti

Focolari se ocita v srdci stavby cirkve zitrka. Chiara Lubich nas ujistuje, ze jiz statisice (ze zhruba 300 cirkvi) ziji toto charisma jednoty, ktere je v lune Focolari. Ti jsou prikladem pro to, co v universalnim meritku stale zbyva k vytouzenemu uskutecneni. Behem proslovu, ktery mela v Manile pri udileni titulu doctor honoris causa, hovorila zakladatelka Focolari o nasich theolozich a nasi nauce, pricemz mela na mysli Opus Mariae. Co tim minila? Vidi sebe v situaci, ktera je podobna situaci sv. Frantiska z Assisi, jenz svou vlastni zkusenosti chudoby byl u zrodu nove universalni nauky, nebo dokonce sv. Tomase Aquinskeho, jenz pred tim, nez byl uznan jako doctor communis, byl theologem sveho konkretniho radu. Podobne Chiara Lubich se domniva, ze jeji theologie a jeji konkretni zkusenost v lune Focolari pripravi integraci charismat v jednote cele cirkve.

“Charisma jednoty nam doda podminky potrebne k vytvoreni velke theologie Jezise (ktera zrejme az do nasich dnu neexistuje! _ pozn. red.), ne theologie Jezise pred tisicem let, ale Jezise zijiciho dnes ve sve cirkvi.”

Pritomnost slova “dnes” je vzdy velmi odhalujici a zneklidnujici, nebot Christus heri, hodie et in saecula (vcera, dnes a na veky) je vzdy stejny. Je mylne klast do protikladu historickeho Jezise a toho, ktery dnes zije v cirkvi. Na mysl prichazeji proslula slova G. K. Chestertona: “Jedine cirkev nas chrani pred ponizujicim otroctvim byt ditetem sve doby.”

Hnuti Focolari nam ukazkovym zpusobem predstira, ze jednota se stala mozna a ze ono uskutecnuje prvni krok _ ci dokonce jiz druhy! _ na ceste k cirkvi budoucnosti.

Sen o kosmicke jednote a novem svete

Lze se pochopitelne ptat, jaky je zaklad a povaha teto jednoty, kterou nabizi k spolecnemu ziti prislusnikum nejruznejsich nabozenstvi a stoupencum nejrozlicnejsich filosofii _ protoze jsme jiz velmi daleko od vychodiska Focolari, tj. od ziti evangelia. Jak muze krestan, hinduista nebo muslim zit tuto jednotu v kazdodenni rovine? Tezko si to predstavit. Jaky je zaklad jejich spolecenstvi zivota?

Ve Styrskem Hradci Chiara Lubich zodpovedela tuto otazku nasledovne:

“Necin nikomu nic, co nechces, aby cinil tobe. To je zaklad, jenz nam umoznuje zit v milujicim vztahu s prislusniky jinych nabozenstvi.”

Nicmene se nespokojuje, jak rovnez uvedla, s pouhou jednotou mezi nabozenstvimi; usiluje dokonce o vice globalni spiritualitu jednoty, ktera umozni cloveku komunikovat s prirodou:

“Zit ekumenickou spiritualitu znamena dat lidem sirsi moznost zjevit se jako synove a dcery Bozi. A kdyz se my vsichni v kazdem oboru budeme snazit chranit prirodu; ta i vse, co zije z Boha a existuje diky nemu, tajemne odpovi na nasi lasku.”

Kdyz zvazime tato podivna prohlaseni, musime se ptat, jaky vyznam ma ono “zjevit se”, nebot toto slovo neni zrejme uzito ve smyslu, jenz zname. Jsme velmi daleko od nadprirozeneho zjeveni zivota milosti. Stejna otazka muze byt vznesena ohledne teto mystiky prirody, ktera “zije z Boha” a “odpovida na nasi lasku”. Neovlivnila tuto koncepci pantheisticka idea jednoty celeho vesmiru, o ktere tak casto hovori publikace New Age?

Zaver prohlaseni nas tez vede k tomu, abychom premysleli o vizi budoucnosti blizke jistym myslenkovym kruhum, jez by mely byt hnuti Focolari cizi. Ale jsou opravdu cizi?

“Nase planeta je ohrozena dramatickymi rozdelenimi, dokonce destrukci. Tento novy zivot nam soucasne dovoluje vracet se zpet i jit kupredu. Tak tedy lidstvo znovu nalezne jednotu, pro kterou jej Buh stvoril, a cirkve dosahnou vseobecneho spolecenstvi, ktere Kristus udelil sve cirkvi, kdyz ji zalozil. “

Jinymi slovy, pomoci ekumenismu a mezinabozenskeho dialogu lidstvo dospiva nad to, co ho rozdeluje, a smeruje k veku miru a celkove obnovy, coz je jeho posledni cil. Co se tyce “cirkvi”, jejich roli je pomahat, aby se prosadil tento bajecny “novy vek” (New Age) cloveka a aby se svet sjednotil.

Jiz behem prednasky, kterou mela pri udileni ceny Vychovy k miru (Education for Peace) od UNESCO, vyjadrila Chiara Lubich podobne myslenky:

“Dohromady (to je se stoupenci ruznych nabozenstvi) postupujeme vpred k plnosti pravdy, o kterou my vsichni usilujeme. Diky spiritualite Focolari se dnes muzi i zeny temer vsech narodu ( ) pokousi byt ( ) zarodky noveho lidu, sveta pokoje, ( ) vice sjednoceneho sveta.”

Souhrnem a ve svetle techto vsech textu pozorujeme, ze dvacet let po udeleni Templetonovy ceny Chiara Lubich plne potvrdila svoje “kvality”, za nez tuto zlovestnou odmenu obdrzela.

Mezinarodni aliance hnuti Focolari

V logicke souvislosti s vyse zminenym vyznamenanim se musime nyni podivat na nektere mezinarodni organizace, se kterymi je hnuti Focolari vice ci mene spojeno.

Nykkyo Niwano a Svetova konference nabozenstvi za mir (The World Conference of Religions for Peace)

V roce 1979, dva roky po Chiare Lubich, si Templetonovu cenu vyslouzil muz, se kterym, jak ona sama pripousti, po roky udrzovala hlubokou vymenu duchovnich nazoru. Tento muz je Nykkyo Niwano a je dobre znam ve svetovych nabozenskych kruzich. Je zakladatelem laicke buddhisticke organizace Risso Kosai-Kai a Svetove konference nabozenstvi za mir (The World Conference of Religions for Peace). Byl jedinym buddhistou, ktery byl pozvan na druhy vatikansky koncil jako pozorovatel.

Templetonova nadace vysvetlila svoji volbu Nykkyo Niwano snahou ocenit jeho neunavne usili v oblasti mezinabozenskeho dialogu a svetoveho miru.

Ve sve dekovne reci vyznamenany rozvinul nasledujici bod: Predevsim, rika, je dulezite, aby lidstvo utvorilo globalni spolecenstvi. V tomto procesu hraji nabozenstvi velmi dulezitou roli. Jejich cilem musi byt: hledani stesti, spiritualni prohloubeni a svetovy mir. Je ukolem Svetove konference nabozenstvi za mir, aby odstranila kazdou prekazku, ktera je kladena do cesty vedouci k mirovemu svetu.

Tato objasneni nejsou neuzitecna a neodvadeji nas od naseho tematu, nebot Nikkyo Niwano je spjat s Chiarou Lubich duvernym pratelstvim a ona sama je cestnym presidentem Svetove konference, kterou on zalozil. Dokonale tudiz prilnula k cilum teto instituce:

“Schvalujeme a plne podporujeme nektere buddhisticke iniciativy za mir ve svete, jak je predstavuje vysoce cenena Svetova konference nabozenstvi za mir.”

Spoluprace Svetove konference nabozenstvi za mir ‘a la OSN’

Tato Konference byla zalozena v roce 1970. Jeji zakladaci listina prohlasuje, ze vznikla z ideji tri americkych nabozenskych vudcu, jednim z nich neni nikdo jiny nez biskup Wright, budouci kardinal! Bylo rozhodnuto zridit mezinarodni sekretariat v New Yorku tvari v tvar budove Spojenych narodu, protoze od sameho pocatku se predpokladala uzka spoluprace se svetovou organizaci.

Ostatne, diky nekterym skutecnostem lze osvetlit ucinnost teto spoluprace. Byla to Svetova konference nabozenstvi, kdo Chiaru Lubich navrhnul na cenu UNESCO Vychova k miru (Education for Peace), kterou obdrzela v roce 1996. Na druhou stranu Svetova konference nabozenstvi poziva poradni status u Spojenych narodu a UNICEF. Dosahla take roku 1996 schvaleni jako nevladni organizace u UNESCO.

Existuji uzke vazby mezi vsemi temito mezinarodnimi organizacemi, nabozenskymi nebo laickymi, ktere vytvari propojenou sit pusobici za shodnym ucelem. To je nepopiratelny fakt. Napriklad v nemeckem casopisu hnuti Focolari: Neue Stadt (Nove mesto) bylo zverejneno interview s Federico Mayorem, generalnim reditelem UNESCO. F. Mayor i dalsi funkcionari, kteri zaujimaji vysoke posty ve Spojenych narodech, velmi aktivne spolupracuji s organizaci A. A. Bailey (zakladatelky Lucifer Trust, vudciho ducha New Age _ pozn. red.) Lucis Trust. Je jasne, ze druzba s takovymi lidmi je prinejmensim chuzi po tenkem lede.

Pokracujme dal v nasem zkoumani Svetove nabozenske konference zalozene Nikkyo Niwano.

Mezi jejimi cestnymi prezidenty figuruje Rodrigo Carazo. Tento byvaly prezident Kostariky udrzuje podobne styky jako Federico Mayor: je rovnez aktivnim spolupracovnikem Lucis Trust (puvodne Lucifer Trust _ pozn. red.).

Presidentem Svetove nabozenske konference byl take byvaly arcibiskup New Delhi Angelo Fernandes (nyni na odpocinku). Tento clovek otevrene podporuje mocnou okultni organizaci Planetary Citizen (Planetarni obcan). Behem shromazdeni, ktere organizovalo UNESCO v Barcelone, prednesl prispevek na tema: “Globalni spiritualita socialni zodpovednosti”, kde definoval spiritualitu nasledujicim zpusobem:

“Vedomi nasi zodpovednosti za novou organizaci politickych a ekonomickych instituci. Tato zodpovednost je zakotvena v osobni zkusenosti bozskeho.”

Na arcibiskupa vskutku pozoruhodna definice.

I dalsi body cini jeho proslov hodny nasi pozornosti. Angelo Fernandes nekolikrat cituje Roberta Millera (funkcionar, jenz po ctyricet let zaujimal vedouci misto ve Spojenych narodech a spolupracoval s Lucis Trust, kde mel nemalou odpovednost). Fernandes se take opira o Dag Hammarskjolda a U. Thanta, dalsi velke propagatory celosvetove globalni spirituality, ktera je podle nich nezbytna pro nase nove planetarni vedomi. Je jasne, a Angelo Fernandes to dostatecne vysvetluje, ze rozhodujicim prvkem teto nove “spirituality” je jeji celosvetovy rozmer a zajem o planetu. Musime, rika, ustanovit nove globalni a universalni spolecenstvi, protoze od nynejska je to jediny zpusob zivotaschopneho spolecenstvi. V duchu teto logiky konci svuj proslov tim, ze nas vsechny vybizi, abychom se stali tim, co ve skutecnosti jiz jsme: jednim.

Neni mozne nevidet vztahy, ktere existuji mezi temito principy a myslenkami Chiary Lubich, jez jsme vylozili vyse. Prave podle volby stejnych slov mohou byt v myslenkach zakladatelky Focolari rozpoznany zamery sirene po leta mocnymi skupinami mondialistu (stoupencu svetovlady). Ostatne jsme si tyto veledulezite osoby jiz predstavili. Jeji pratele, se kterymi je v castem styku, pochazeji z kruhu zastancu svetovlady.

Nektere spolecne akce Svetove nabozenske konference a Focolari

To, co bylo vyse uvedeno, patri spise k propagande a do prednaskovych salu. Spoluprace na tom pochopitelne nekonci. Zbyva rici na jakych konkretnich akcich Svetova konference nabozenstvi za mir a s ni spojene mezinarodni spolecnosti, vcetne Focolari, aplikuji sve principy a naplnuji sve vyzvy ke svetove jednote.

V tomto ohledu si zasluhuji pozornost dve udalosti pozdejsich let, protoze daly podnet k velkym projektum, do kterych bylo hnuti Focolari zapojeno. Zdurazdnujeme, ze informace, ktere k tomu poskytneme, pochazeji z dokumentace Svetove konference samotne.

Ste vyroci Parlamentu nabozenstvi

V roce 1993 se diky pohostinnosti arcidieceze Chicago konal kongres u prilezitosti steho vyroci Parlamentu nabozenstvi sveta (Parliament of the Religions of the World), ktery se poprve sesel prave v Chicagu roku 1893.

V souvislosti s vyrocim probihalo zaroven shromazdeni v Amsterodamu. To je pro nas zajimavejsi, nebot se primo tyka naseho tematu, protoze organizace a poradani tohoto shromazdeni byla do znacne miry sverena hnuti Focolari.

Na zahajeni se cetlo z textu Pir Vilayat Khana, ve kterem vyzyval sve posluchace k uskutecnovani mezinabozenskeho dialogu. Obzvlaste _ shledavame zde znamou pisnicku _ zadal predstavitele nabozenstvi, aby podporovali aspirace ve smeru universality skryte v jejich tradicich. Pir Vilayat Khan neni v mezinarodnich kruzich cizincem: je cestnym presidentem Budapestskeho klubu (B.k. byl zalozen Rimskym klubem) a signatarem Manifestu planetarniho vedomi, ktery tento klub vydal.

Seslo se mnoho recniku, mezi nimi byl i clen Svycarske reformovane cirkve _ tez clen Focolari _ a vyznavac Brahma Kumaris, skupiny, o niz budeme hovorit dale. Projevy a diskuse byly doprovazeny modlitbami, meditacemi ruznych nabozenskych tradic a kvetinovou slavnosti, ktera nanestesti neni ve zprave z akce popsana.

Sesta Svetova nabozenska konference

Druha udalost, ktera osvetluje aktivitu Svetove nabozenske konference a organizaci, jez jsou s ni spjaty, je “Sesta Svetova nabozenska konference” poradana v Rime _ presneji ve Vatikanu a v Riva del Garda _ v roce 1994.

Motto, kolem ktereho se ucastnici shromazdili, bylo: “Zachrante svet _ Nabozenstvi za mir”. Bezpochyby svet a kazdy z nas potrebuje byt zachranen, ale zrejme pravy a jediny Spasitel, nas Pan Jezis Kristus, byl velkym Opomenutym na teto konferenci.

Hlavnim cilem bylo prohloubit dialog mezi nabozenstvimi, aby se skutecne vzajemne sblizila. S tim souvisely dva druhy aktivit: na jedne strane vyzvy a proslovy prednesene pred shromazdenim ruznymi nabozenskymi vudci; na druhe strane spolecna ucast na obradech ruznych nabozenstvi: islamu, sintoismu, judaismu a kmenovych nabozenstvi (animismu).

Jak jsme jiz zduraznili, tato shromazdeni se vyhybaji tomu, aby byla synkreticka. Neusiluji o sjednoceni prvku vsech nabozenstvi, nevytvareji nejake supranabozenstvi, ktere by zaujalo misto tech starych. Ucelem je utvaret jednotu mezi existujicimi nabozenstvimi vzajemnou toleranci, prekonanim a zachovanim zvlastnosti kazde tradice a respektovanim jejich vlastnich historickych forem.

Nicmene, nehlede ke slovum, je takovy podnik vubec mozny? Ve spolecne budove, kterou dohromady postavi, prestanou byt ruznorode tradice zakonite specificke a vytvori ve skutecnosti pitoreskni gulas urceny k tomu, aby uspokojoval neslucitelny jemnocit kazdeho. Navic, jak se udrzi pohromade tyto prvky zcela odlisneho puvodu, kdyz si formalne navzajem protireci? Jedny nebo druhe musi nutne ustoupit. Jista forma synkretismu je tudiz neodvratna.

Ale zejmena, jak muze katolik uchovat svou viru nedotcenou uprostred takoveho zmateni? Jak muze pokracovat v predstirani, ze katolicismus je jedina pravda a ze mimo Krista a jeho pravou cirkev neni spasy? Muze dobre setrvat v tom, ze tomu v hloubi duse veri, ale bude nutne, aby to nadale nerikal verejne _ to redukuje jeho viru na nabozenske mineni mezi jinymi minenimi (coz je zapreni a nevira) _ a aby akceptoval, ze nebude rusit vseobecny pokoj.

Nebot takovy je posledni cil, summum bonum (nejvyssi dobro), podniku zrestaurovani svetovych nabozenstvi: ustavit pokoj na zemi. Ne pokoj, ktery dava Buh, ale lidsky mir. Mondialiste si preji, aby nabozenstvi slouzila jako nastroje k uskutecneni teto planetarni mise, ktere se ve jmenu lidstva ujali.

Druha cast konference _ pro nas nejzajimavejsi _ probehla v Riva del Garda. Hnuti Focolari pri tom bylo nesmirne aktivni, jak vehementne zduraznuje informacni prospekt Svetove nabozenske konference. Uvadi se, ze bez jeho nezistneho nasazeni, zvlaste ve vztahu k mediim, by nebyl mozny velky uspech tohoto shromazdeni.

Stoji za to podivat se na seznam prednasejicich z Riva del Garda, nebot vzdy nachazime stejnou sit mezinarodniho bratrstva. Katolickou stranu zastupovali kardinalove Arinze, Etchegaray a Martini, jakoz i arcibiskup Fernandes, ktereho jsme meli uz tu cest poznat, a theolog Hans Kung. Spojene narody representoval Yasushi Akashi, delegat OSN v byvale Jugoslavii. Byl tam pochopitelne rovnez jiz drive zmineny zakladatel Svetove konference nabozenstvi Nikkyo Niwano.

Na zaver byla z paluby lode plujici napric po vodni hladine slavnostne prectena “deklarace z Riva del Garda”. Tato ceremonie mela symbolicky vyznam: lod plavici se po jezere oznacuje cestu lidi k miru provazenou nabozenstvimi, ale brehu, cile, neni jeste dosazeno.

Deklarace shrnuje vysledky a cile, na ktere se shromazdeni zamerilo. Ustrednim bodem je zamer utvaret svetove spolecenstvi a zduraznovat jeho prava a povinnosti. Prohlasuje, ze osvicena religiosita prispiva k triumfu svobody a lidskych prav. Potvrzuje dulezitost mezinabozenskeho dialogu pro “leceni zeme” a odstraneni destruktivnich elementu. Neni tezke uhodnout, co je temito “destruktivnimi elementy” mineno, a navic sama deklarace to vysvetluje: jsou to nabozensky nacionalismus a extremismus.

Takova ambice ovsem vyzaduje spolupraci s OSN: konference potvrzuje svuj zavazek v tomto smyslu. Deklarace hovori dale o “uzdraveni sveta” v mistnim i globalnim meritku. Popisuje harmonicky a pokojny svet, ktery je cilem zivota a lidskych tuzeb.

Zvlaste je podporovana jednota mezi nabozenstvimi. Se zretelem k usmireni je kazdy vybizen, aby se naucil pouzivat svate texty odlisnych nabozenskych tradic, ucte k druhym nabozenstvim, spolecnemu rozjimani, nebot to vse je zdrojem vzajemneho obohaceni.

Na zaver text nacrtava vizi sjednoceneho nabozenstvi podobneho obrovske kopuli (nevypada spise jako spicka pyramidy?), ktera velkoryse integruje ve svem nitru vsechna nabozenstvi. Jestlize se budou ruzna nabozenstvi takto chovat, pak “mohou objevit konvergenci a obohaceni v socialne etickem radu bez poruseni jejich identity a jejich naroku na vlastneni pravdy ciste nabozenskeho radu”.

Je zbytecne bod po bodu dokazovat, ze tato deklarace neobsahuje takrka zadnou zasadu, kterou by krestan mohl prijmout bez vyhrady. To naplnuje desem, protoze akce se zucastnil znacny pocet predstavitelu katolicke cirkve, kteri se na tomto shromazdeni aktivne podileli, a hnuti Focolari je k tomu energicky povzbuzovalo. Ve skutecnosti je pochopitelne, ze tito “katolici” nezavrhli slovy to, co behem cele konference praktikovali a zili. Nebot zde mely misto vzyvani a meditace buddhistu, indianu a hinduistu, jakoz i cetne pohanske obrady.

Krome toho Svetova konference nabozenstvi za mir publikuje ve sve informacni brozure mezinabozensky kalendar, ve kterem jsou slouceny svatky deviti nabozenstvi: krestanstvi, uceni sikhu, islamu, buddhismu, bahaismu, hinduismu, dzinismu a zoroastrismu. Jedinymi jmenovanymi krestanskymi svatky jsou: Vanoce, Zjeveni Pane, popelecni streda, Velikonoce a svatodusni svatky. Jsou uvedeny na stejne urovni jako pohanske svatky, jako vyraz jedne nabozenske tradice mezi jinymi. Jsou tolerovany, mohou se dokonce prezentovat ovsem za podminky, ze respektuji ostatni, ze se nesnazi presvedcit druhe, nenarusuji ani nezabranuji zamyslene velke jednote.

Universita Brahma Kumaris

Mezi mezinarodnimi a nabozenskymi organizacemi, jez jsme jmenovali a se kterymi je hnuti Focolari ve spojeni, byla jiz zminena Brahma Kumaris, spolecnost zalozena v Karaci v roce 1936, jez sama sebe oznacuje za “duchovni universitu sveta” (Brahma Kumaris World Spiritual University).

Tato universita ma sve nadace po celem svete, zejmena v Asii a v Evrope (v osmnacti zemich). Jeji primarni cil je podporovat meditaci a duchovni cestu rozvijenim “Ego _ Ja”. Krome „pece“ o jednotlivce sleduje universita stejne cile jako organizace, o nichz jsme jiz hovorili: svetovy mir, nastup harmonickeho sveta, spolupraci se svetovymi nabozenskymi organizacemi, s UNICEF a OSN. (Tato universita ma take poradni hlas u ekonomicke a socialni rady OSN a byla prijata jako nevladni organizace).

I zde nachazime stejne prostredi a stejne kontakty, jako u hnuti Focolari.

Krome toho publikace Shromazdeni Parlamentu nabozenstvi sveta (pro ktery dela propagaci Lucis Trust) vyslovne zminuje vazby spojujici vsechny tyto mezinarodni organizace. Nalezame zde dokumenty publikovane temito organizacemi a cetne dukazy, ze vsechny nalezi ke stejne rozsahle siti a jsou s ni vice nebo mene tesne propojeny. Je pravda, ze se v teto publikaci neobjevuji ani hnuti Focolari, ani Chiara Lubich, ale vsichni jejich mondialisticti pratele, se kterymi Focolari spolupracuje, jsou zde uvedeni.

Zaver

Cornelia Ferreira, expert v oblasti hnuti New Age, s plnou vahou odkryva nebezpeci, ve kterem zijeme:

“Jeden z cilu uskutecnovany po dlouhou dobu zednarskym Novym svetovym radem (New World Order) se konecne zda byt na blizku: Jedna Svetova cirkev, jez je poslednich 150 let budovana, dostava sve obrysy. Mezi kolaboranty, kteri pracuji timto smerem, shledavame jiste vudce katolicke cirkve, kteri k tomu prispivaji skrze mezinarodni organizaci nazyvanou Svetova konference nabozenstvi za mir.”

1. Je treba predevsim nastolit mir na zemi (v protikladu k prvemu prikazani krestanu, ktere je zamereno na lasku k Bohu).

2. Nabozenstvi jsou zodpovedna za valky a konflikty (cirkev uci, ze valky a konflikty pochazeji z hrichu).

3. Jednota nabozenstvi muze prinest mir na zemi (Nas Pan naopak rekl: “Svuj pokoj vam davam; ne jako dava svet, ja vam davam”).

Na druhe strane, jedinym cilem, ktery zajima katolika, je zakorenit se hloubeji v mystickem tele Kristove. Je to ono hluboke spojeni s Kristem, ktere _ Deo juvante _ nas privede jednoho dne k “visio beatifica”, k blazenemu patreni a tim k vecnemu pokoji.

Z Newsletter of the District of Asia, August – September 1998, prelozil Michal Kretschmer. Originalni text lze nalezt na http://www.sspxasia.com/Newsletters/1998/Aug-Sept-1998/The-Focolari-Movement.htm, http://www.sspxasia.com/Newsletters/1998/December/The-Focolari-Movement-Part2.htm a na http://www.sspxasia.com/Newsletters/1999/Jan-Feb/Focolari-Movement.htm

Zdroj: KatolikRevue.cz