biblická archeológia

 

  

NOVOZÁKONNÍ BIBLICKÁ BÁDÁNÍ

 

Pro Plenární sněm české katolické Církve

"Svatá Matka Církev pevně a neochvějně trvala a trvá na tom, že čtyři zmíněná evangelia (podle Matouše, Marka, Lukáše a Jana), jejichž dějepisnou pravdu bez váhání potvrzuje, věrně podávají to, co Ježíš Syn Boží za svého života mezi lidmi skutečně činil a učil k jejich věčné spáse až do dne, kdy byl vzat do nebe (srovnej Sk 1, 1-2)." (Druhý vatikánský sněm. Dokumenty. DV 19. Vydáno 1983 v Římě)
Je potěšující, že současné vědecké poznatky dokládají, že evangelia jsou záznamy současníků Ježíšových a očitých svědků a nikoliv produkt tradice druhé, třetí a možná i čtvrté generace věřících, jak tvrdí metoda dějin literárních forem. Na základě t
éto skutečnosti můžeme vyvést "současnou novozákonní biblistiku ze slepé uličky, do které ji tato metoda zavedla", tak konstatuje D. Duka v recenzi Tresmontantovy knihy "Le Christ Hébreu" (Salve 1/1992).
Dnes totiž máme k dispozici rukopisy synoptických ev
angelií z doby před zbořením Chrámu, tj. před rokem 70. Uvedeme je nyní jednotlivě a připojíme poznatky, dokládající dobu jejich sepsání.
Nejdříve Matoušovo evangelium, resp. části jeho textu. Prezentuje je papyrus P64, který je deponovaný od roku 1901 v M
agdalen College v Oxfordu, a tzv. Barcelona papyrus P67. Oba pocházejí z téhož kodexu, který byl bezpečně napsán před rokem 70, jak konstatuje papyrolog Thiede po srovnání s P.Oxy II/246; ten nese datum 24.7.66 a je v evidenci od roku 1899. P 64/67 náleží do druhé etapy písemného tradování; lze oprávněně usuzovat, že byl napsán kolem roku 50. První forma písemné tradice (svitky) byla napsána dříve, a tak se dostáváme do období let 30 - 36, kdy bylo podle poznatků filologů Tresmontanta a Carmignaca napsáno Matoušovo evangelium. Také Theodor von Zahn, filolog a profesor pro Nový zákon na univerzitách v Götingenu, Kielu, Erlandenu a v Lipsku dokládá ve svém opakovaně vydaném komentáři k Matoušovu evangeliu, že Matouš psal své evangelium před rokem 66. Rovněž J.A.Robinson klade vznik Matoušova evangelia do let 40 - 60. A jsou další, kteří umisťují napsání Matoušova evangelia před zničení Chrámu Z Markova evangelia máme nejstarší dochovaný rukopis na fragmentu ze svitku. Je psán řecky, má označení 7Q5 a O´Callaghan jej identifikoval jako Mk 6,52-53. Oxfordský paleograf G.H.Roberts konstatuje, že 7Q5 napsaný klasickým ozdobným písmem pochází nejpozději z roku 50 a jeho dataci dosud nikdo nezpochybnil (Lucio Brunelli: Qumran; "Proč? č. 2/1995, str.25-29). Filologové Tresmontant a Carmignac, novozákoník A.T.Robinson a Günter Zuntz, profesor řečtiny v Manchestru, kladou vznik Markova evangelia do roku 40. Roku 1991 přednesl americký novozákoník E.Earle Ellis na mezinárodním kongresu o Kumránu na univerzitě v Eichstättu sdělení, že Markovo evangelium bylo napsáno za života Petrova, který je četl a dal svolení, aby se užívalo při výuce v Církvi. Církevní otec Ireneus totiž roku 179 píše, že Marek napsal své evangelium po "odchodu" (exodos) Petra z města (Říma). Mnozí komentátoři rozumí pod tímto "odchodem" Petrovu smrt, ale počítačový rozbor Ireneových spisů ukázal, že Ireneus vždycky, když mluvil o smrti, užíval slovo "thanatos" případně latinské "mors", kdežto slovo "exodos" užíval pro odchod, jak je běžné (např. odchod z Egypta; viz název 2. knihy Mojžíšovy). To je v souladu s údaji Eusebia a jiných křesťanských historiků. A existuje mnoho dalších dokladů o časném vzniku Markova evangelia.
Doba napsání Lukášova evangelia je dokumentována jeho nejstarším dochovaným rukopis
em v kodexu "P4" neboli v "P. Suppl. Gr. 1120" deponovaném v Biblioteque Nationale v Paříži. Obsahuje části textu z prvních šesti kapitol Lukášova evangelia a podle papyrologů a paleografů byl napsán o něco málo později než P64/67. Doba jeho vzniku je ve shodě s poznatky filologů a jde o období kolem roku 50. Janovo evangelium má nejstarší dochovaný rukopis na papyrusu Bodmer II (P66), což je téměř úplný kodex Janova evangelia; papyrolog Herbert Hunger jej datuje na rok 125. Profesor Klaus Berger z Heidelbergu je zajedno s novozákoníkem J.Robinsonem, že je třeba datovat vznik Janova evangelia na rok 66 a Zjevení na léta 68/69. Mezinárodně známý filosof E.L.Mascall, anglikánský kněz, považuje Janovo evangelium za nejstarší z důvodu archaičnosti zpráv a také P. Benoit, bývalý ředitel Jeruzalémské biblické školy, upozorňuje na stáří některých Janových perikop. Janovo evangelium rozlišuje kalendáře saducejský a farizejský a to mělo smysl jen dokud existoval Chrám (viz recenze knihy "Le Christ Hébreu" od D.Duky OP v Salve 1/1992). Filolog Tresmontant klade vznik Janova evangelia do let 38 - 40.
Z uvedeného vyplývá, že biblisté mají dostatek spolehlivých dokladů, podle kterých byla evangelia napsána krátce po Ježíšově smrti, resp. krátce po jeho zmrtvýchvstání a nan
ebevstoupení. Data vzniku evangelií, která v současnosti uvádí bible, zvláště ekumenické, jsou plodem spekulací metody dějin literárních forem a "… nejsou ničím odůvodněna. Jsou to apriorní tvrzení vyvěrající z filosofického podkladu nominalismu, osvícenství a hegelianismu." (D.Duka v recenzi Tresmontantovy knihy "Le Christ Hébreu", Salve 1/1992).
Také "…profesor Klaus Berger, jeden z čelných německých exegetů, ukazuje přesvědčivě, že základní principy protestantské tzv. liberální exegeze jsou již vědecky z
cela překonané." (Manfred Lütz: "Klaus Berger a liberální protestantská exegeze", Světlo č.38/2002, str. 6). Bylo by tedy správné, aby plenární sněm katolické církve inicioval solidní posouzení všech stávajících poznatků o době napsání evangelií a ohlásil výsledky této aktivity.

 

Společenství hlučínsko - ludgeřovické

      

(zdroj: http://snem.cirkev.cz/?menu=53&id=1382)

 

NAJ.sk


[CNW:Counter]